Od června jsem se snažila sehnat práci. Mimo jiné s využitím těchto stránek; po sociálních sítích; přes agentury i odpovídáním na inzerci na stránkách skupiny LMC (převážně tedy jobs.cz), startupjobs.cz nebo neuvoo.cz. Na některé reakce jsem odpověď nedostala žádnou, na jiné zamítavou, několikrát mě pozvali k pohovoru – a i když jsem měla pocit, že dopadl dobře, nevzali mě. Důvod? Především ten, že na to konkrétní pracovní místo, často s dost specifickou odborností a zacílením, se přihlásilo kolem stovky lidí. A vždy se mezi nimi našel někdo, kdo měl ještě více ještě relevantnějších zkušeností.
Ne, nežijeme v ekonomické krizi. Popravdě, máme jednu z nejnižších úrovní míry nezaměstnanosti v historii. V létě se pohybovala kolem 2,3 %. Pokud si dobře vzpomínám, v Základech společenských věd jsme se učili, že přirozená nezaměstnanost, tj. úroveň lidí, kteří pracovat nechtějí, nebudou, případně dělají načerno apod., je ve společnosti běžná kolem tří procent. Firmy si zoufají, že na jedno pracovní místo se jim ozvou jednotky zájemců a většina z nich ani nevyhovuje nárokům na pozici.
Výsledek je jasný – pro firmy i pro mě. Zaměstnavatelé, pokud je to aspoň trochu možné, nabídněte svou pozici na částečný úvazek. Pravděpodobně se budete divit. Myslela jsem si, že moje zkušenost je do nějaké míry daná i oborem, v kterém jsem práci sháněla, ale od známých slýchám, že stejnou zkušenost mají i v jiných oborech a mimo Prahu. Nebojte se toho. Matky bývají vděčné zaměstnankyně. Jistě, může se stát, že půjdou kvůli nemoci dětí „na paragraf“, ale pokud jim vyjdete vstříc vy, budou se snažit i ony.
A já jsem si založila živnostenské oprávnění a budu psát, překládat, redigovat a dělat korektury na sebe. Tak kdybyste někdy něco potřebovali… 🙂