Po padesáti letech

Jasně, já rok 1968 neměla šanci zažít. Ale moje maminka ano – bylo jí necelých 21, bydlela ve Strašnicích, a když šla na Solidaritu na tramvaj, aby se dostala do práce, uviděla místo tramvají, jak se po Černokostelecké valí tanky. Domyslela si, že práce se pro ten den nekoná, a zařadila čelem vzad. Zašla s babičkou – svojí maminkou – nakoupit nějaké zásoby, mimo jiné zmiňovala lísku broskví, zůstaly doma a babička jí udělala trvalou…

Dramata všedního dne. Nebo možná spíš všední den uprostřed dramat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.