Rubrika: Nezařazené

Byl to den jako každý jiný. Pro jednoho klienta jsem měla psát už poněkolikáté článek s velikonoční tematikou, takže jsem se rozhodla poradit s ChatGPT3, jestli mi neposkytne nějaký neotřelý pohled na téma a neprolomí můj tvůrčí blok. To jsem netušila, co mě čeká. (Dotaz s dovolením mírně zcenzuruji.)

Docela dobrá témata, ale moment… mňouky?!

Odbočím. ChatGPT používám nejčastěji právě na brainstorming. Reálné texty mu nesvěřuju, protože strašně kecá. Jako Horáček s Pažoutem u tabule, když něco neví, plácne naprostý nesmysl a ten pak do zblbnutí okecává a zachraňuje. Před časem jsem se ho ptala sama na sebe („kdo je“ a jméno). Místo, aby řekl, že neví – nebo nahodil pár generických věcí, které mohl najít na netu před rokem 2021 – mi začal bulíkovat, že jsem o osm let starší než jsem, narodila jsem se v Brně, mám TýTý pro nejlepší moderátorku (mj. pořadu Týden s Janem Krausem!) a působila jsem jako zahraniční zpravodajka v Rusku a USA. Což o to, pestrý a úctyhodný život, ale jaksi ne můj.

Mňouky mě ovšem zaujaly a byla jsem zvědavá, jak si „odpažoutuje“ tohle.

Jakouže moučku??

Jsou perfektní. Se všemi náplněmi.

A já vlastně nevím, jaká je pointa tohohle postu. Snad jen, že mňouky, které si kompletně vymyslela umělá inteligence, teď včetně náplní zařazuju na velikonoční menu.

Tady fotka finálního výrobku. Protože já na rozdíl od AI nekecám. 😀

Jsem fakt zvědavá, jak bude vypadat internet a trh práce za deset let…

Každý rok publikuju v létě poločas čtenářské výzvy. Tentokrát jsem to přeskočila, protože v červenci mi zbývaly už jen asi dvě nebo tři knížky… no a nakonec jsem ji zvládla dotáhnout až v říjnu.

Čtenářská výzva 2022 – témata

1. Kniha (od autora) z mého dětství: Luisa a Lotka, čteno s dětmi, prima návrat do dětství.
2. Kniha, v níž je postava na útěku / skrývá se: Mapa kostí. Nemám moc ráda fikce z období holocaustu, podle mě je realita dostatečně hrůzná, ale s touhle mě trochu smířily zajímavé postavy Chaima a Gittel.
3. Kniha od afrického autora: Sankofa. Čteno v angličtině, mj. do jarní Kindle výzvy, docela zajímavé čtení.
4. Kniha, jejíž děj se odehrává na horách: Moje pacifická hřebenovka. Lvíček by ji jednou chtěl jít. Já po přečtení pořád netuším, co by to se mnou udělalo.
5. Kniha, jejíž postava má fyzickou indispozici: Zmizet. Mazec povídky, jako všechno od Soukupové.
6. V pořadí čtvrtá autorova kniha vydaná v ČR: Zločin na stříbrném plátně. Čtvrtá ze čtyř, docela jednoduché. A asi moje nejoblíbenější sattlerovka. Chtěla bych pátou.
7. Kniha, jejíž autor je o 22 let starší než já: Vím, že máš duši. Audiokniha, ale zato od autora, který je přesně na den o 22 let starší – Jeremy Clarkson se narodil 11. dubna.
8. Kniha autora, který prožil 1. světovou válku: Krev mé krve. Román z pohledu „ženy z lidu“ o synovi s poruchou osobnosti (jak bychom asi řekli dnes), který dostane trest smrti. Proč já si vlastně furt vybírám takové drasťáky, připomeňte mi?
9. Kniha s předmluvou: Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi. Vlastně docela nuda, ač to říkám nerada. Spousta citací; některé zajímavé vysvětlivky k ději, jiné nezáživné zdroje. Nevyvážené.
10. Kniha, jejíž název neobsahuje písmeno „a“: InTyMně. S Markétou docela sympatizuju, i když některé moje volby (by) byly úplně jiné než její.
11. Kniha, která má na obálce strom: Tenkrát o Vánocích. Mám tyhle povídkové sbírky čím dál radši, tahle (čtená těsně po Vánocích jako jedna z prvních knížek roku) se taky povedla.
12. Kniha s tématem nešťastné lásky: Věci, na které nastal čas. Jestli to je nešťastná… ale podle mě jo. Lidi, co předstírají, že jsou vlastně jiní, připoutají se k sobě moc mladí a v důsledku jim na sobě vlastně nezáleží.
13. Kniha od držitele Ceny Franze Kafky: My Evil Mother od Margaret Atwood. Trochu podvod, protože je to vlastně jen povídka, ale vyšla samostatně, tak co. Nějak jsem neměla náladu na žádného z laureátů a tohle bylo aspoň krátké.
14. Literatura faktu: Slepé skvrny. Tohle mi trvalo! Není to špatné, ale nějak mi moc nešlo se začíst.
15. Kniha, s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih: Malostranská psí zima. Méně známé dětské knížky jsou asi nejjistější.
16. Kniha, jejíž autor už nežije: Těch bylo víc, tak kterou vybrat? How to Win Friends and Influence People, Čarodějův synovec, Maryša?
17. Kniha, která má více než 333 stran: HHhH (352). Nejvíc mě asi fascinovalo, jak o výsostně českých reáliích zaujatě píše Francouz.
18. Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu: Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Bože, to byla kravina!!! Stran „oddechové ženské literatury“ nemám velké nároky, ale tohle bylo za hranou.
19. Kniha, jejíž autor je novinář: Boss Babiš. Není to špatná knížka, ale vlastně mě to moc nebavilo a ani nevím, proč jsem si ji chtěla přečíst 😀
20. Kniha poprvé vydaná v roce 2022 (nová kniha): Reminders of Him. Colleen Hoover umí a tuhle knížku jsem v angličtině hltala stejně, jako by byla v češtině (normálně mi anglické knížky trvají o hodně déle). Měly to být Životice, ale ty mi ještě smutně sedí nevybalené v knihovně. No a Bílou vodu… snad někdy v příštím životě roce.

Témata do příští výzvy už vím z Čtenářského diáře… tak uvidíme.

A vy taky víte. A já jsem ostuda, že mi to trvá přes měsíc.

I loni jsem ji dala.

1. Kniha z lékařského prostředí: Už zase sloužím o Vánocích. Už zase vtipný, už zase naprosto zabitý překladem.
2. Kniha obsahující ilustrace: Bajky barda Beedleho. A krásný ilustrace!
3. Kniha, která je vyprávěna retrospektivně: Vlaštovka v bublině. Nebylo to zlý, ale trvalo mi, než mi došlo, že to vlastně navazuje na Lososa v kaluži 😀
4. Kniha, ve které se objevují nadpřirozené postavy: Lesní lišky. Finská psychárna doporučená kamarádkou (zdravím Janinu!), některé povídky byly moc pěkné a většina byla velký úlet.
5. Kniha vydaná před sto a více lety: Malé ženy (Little Women). Válčila jsem s ní v angličtině od srpna 2019 😀 ale většinu jsem přečetla loni, tak ji počítám. Přes všechny těžkosti se čtením v originále se mi fakt líbila, klasika.
6. Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná: Pulchra. Hledala jsem narychlo něco co nejkratšího od Škvoreckýho a tohle byl vážně provar. Vůbec jsem nepochopila, jaký vlastně mělo být vyznění nebo poselství. V hlavě mi z toho zůstane asi jen představa humanoidů rozmnožujících se pomocí vajec.
7. Kniha, která má v názvu část lidského těla: Jak hacknout zlomené srdce. Hezká oddechovka spojující romantiku a IT, proč ne 😀
8. Kniha, ve které hraje důležitou roli dopis: Dopis od Kathryn Hughes. Jako asi nebýt toho tématu, ani bych to nečetla… zapomenutelné.
9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih: A pak už jen tma. Tady jsem vzala dvě mouchy jednou ranou a abych neutrácela další peníze za knížky, hledala jsem na Databázi knih takové, které neznám, v sekci novinek zdarma (e-booky z Městské knihovny). A pak už jen tma je smutná, krátká kniha o alkoholismu a jeho vlivu na celou rodinu. Br.
10. Kniha o známé české osobnosti: Život na Olympu (Čáslavská). Hodně zajímavý, hodně k zamyšlení a bez zbytečného okecávání. Kosatíka čtu ráda.
11. Kniha, kterou po přečtení někomu darujete: Možnost B, Proč jsem nechodil na Alexandrovce nebo Svět na dosah… prakticky všechno, co přečtu v papíru, daruju dál.
12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici: Doktore, fofrem, jde o život. Kdo říká, že to musí být jen český venkov? 🙂
13. Kniha, jejíž název se skládá z 21 písmen: Dívky od svaté Magdalény. Drsný čtení! O prádelnách jsem slyšela, ale něco jinýho je mít „pohled zevnitř“.
14. Kniha s pruhovanou obálkou: Drzá líná neschopná. Navzdory slibnému tématu mě zklamala. A to jsem studovala filologii, bydlela a chodila do školy v Košířích, mám dvě děti a minimálně líná a neschopná si připadám každou chvíli. Někdy holt ta chemie nezafunguje.
15. Kniha, jejíž název je i jménem hlavní postavy: Jana Eyrová. Poklad! Někdy (často) se nevyplácí vyhýbat se povinné četbě 🙂
16. Kniha do 15. místa v některém žebříčku na Databázi knih: Jsou světla, která nevidíme. Tlustá bichle (asi; měla jsem elektronickou), spousta obezliček, přehazování děje mezi dvěma hlavními hrdiny a v čase tam a zpátky… hype kolem téhle knížky je podle mě větší, než si zaslouží. A to mám válečné knihy ráda.
17. Kniha poprvé vydaná v roce 2021 (nová kniha): Šikmý kostel 2. Óóó Bože, chci trojku, hned!
18. Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěl(a) ocitnout: V šedých tónech. Fujtajbl. Chudáci Litevci.
19. Kniha, která má na obálce srdce: Zuzanin dech. Z mojí strany trošku podvod, protože jsem to četla jen elektronicky, ale tak holt to srdce bylo aspoň na ikonce reprezentující knížku v elektronické knihovně 🙂 od mojí někdejší spolužačky z bohemistiky, napsáno opět velmi dobře (a opět z ní mám trochu komplex, co už).
20. Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty: Voda pro slony. A další hype přesahující skutečnou úroveň knihy.

Jo, a už čtu ročník 2022. Tak na počtenou.

Edit: tady jsou moje celkové knižní statistiky za rok 2021 na Goodreads. 93 knížek, proboha! 17 z toho je dětských, ale povětšinou i to jsou docela slušné svazky, třeba několik dílů Letopisů Narnie. A to mi konstantně připadá, že dětem čtu málo a muž jim čte podstatně častěji. Takže asi takový já jsem magor 😀

O prázdninách toho moc nenapíšu, ale aspoň stručně tradiční poločas čtenářské výzvy – do statistiky…

1. Kniha z lékařského prostředí: Už zase sloužím o Vánocích
2. Kniha obsahující ilustrace: Bajky barda Beedleho
3. Kniha, která je vyprávěna retrospektivně: Vlaštovka v bublině
4. Kniha, ve které se objevují nadpřirozené postavy: Morgavsa a Morgana: Princezna čarodějka
5. Kniha vydaná před sto a více lety: Malé ženy
6. Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná: asi Hrozny hněvu
7. Kniha, která má v názvu část lidského těla: Jak hacknout zlomené srdce
8. Kniha, ve které hraje důležitou roli dopis: Dopis (Kathryn Hughes)
9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih: to je hodně těžký, ale něco mám ve frontě
10. Kniha o známé české osobnosti: do ničeho se mi nechce, možná Básník
11. Kniha, kterou po přečtení někomu darujete: jakákoli papírová
12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici: možná Před povodní, možná najdu ještě něco jiného
13. Kniha, jejíž název se skládá z 21 písmen: buď Židovský policejní klub, nebo Nemám ústa a musím křičet (to je pěkně vypečenej blog)
14. Kniha s pruhovanou obálkou: mám rozečteno Drzá líná neschopná, snad je to dost pruhované
15. Kniha, jejíž název je i jménem hlavní postavy: asi Jana Eyrová
16. Kniha do 15. místa v některém žebříčku na Databázi knih: uvidíme
17. Kniha poprvé vydaná v roce 2021 (nová kniha): Šikmý kostel 2
18. Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěl(a) ocitnout: V šedých tónech
19. Kniha, která má na obálce srdce: Zuzanin dech
20. Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty: Voda pro slony

Jasně, už to slyším: staré konzervy frflají na všechno, od změn trasy autobusů po nový obal sušenek. Asi nikdo nemění rád, co funguje, ale jinak myslím, že se většině změn zvládám nějak přizpůsobit, a i když mi moc nevyhovují, časem si člověk zvykne i na šibenici. Ne?

Ale nemohla jsem se nenaštvat, když jsem zjistila, co udělali s Panadolem. Abych to objasnila: mám dvě děti. Ty občas mají horečky. Horečky je potřeba srážet. Na čípky jsou moc velké (čti: radši by skočily z balkonu, než si nechat aplikovat něco tak potupného) a na prášky zase ještě docela malé. Zbývají sirupy.

Sirupy jsou dvojí: s paracetamolem a s ibuprofenem. Dlouho byl můj favorit Nurofen, jak ohledně aplikace, tak dvěma pro děti lákavými příchutěmi. Jenže kolem třetího roku života ho obě ratolesti začaly zvracet (prý to není neobvyklé). Takže jsem přešla na Ibalgin sirup, ale ten je bohužel dost nechutný, takže se sirupem první volby stal Panadol s paracetamolem. Měl (podobně jako Nurofen) plastovou lahvičku, což je šikovné, protože skleněnou od Ibalginu už jsem jednou rozcákla o podlahu: při nervózní manipulaci s horečkujícím batoletem nebo předškolákem je to raz dva. A taky měl široký plastový dávkovač, který stačilo zaklínit do lahvičky, tu otočit dnem vzhůru a natáhnout potřebný počet mililitrů.

Poslední lahvička, kterou jsem koupila, byla ale jiná. Inovovaná. Za prvé skleněná, takže opět hrozí nehody se střepy a sirupem po celé podlaze. Za druhé dávkovač se zasouvá do lahvičky volně a natahuje směrem nahoru; bezvadné pro noční vejrání na stupnici, kolik tam toho je. A za třetí má menší kapacitu než ten původní, takže obě moje děti už se do něj váhově „nevejdou“ a tak budu při příštích horečkách muset stěží vnímajícímu, bezvládnému dítěti nutit do pusy stříkačku dvakrát místo jednou. Bravo.

Já chápu, že inovovat se „musí“. Ale ukazoval to před nasazením do produkce někdo vůbec nějaké matce…?