Je to tak – příspěvek Design:blok jako by předpověděl budoucnost tohoto blogu na dalšího téměř půl roku. Mělo to víc důvodů, samozřejmě. Jednak jsem právě v říjnu „uvedla do provozu“ svou živnost a snažila se věnovat psaní v rámci zakázek: copywritingu pro jeden e-shop, překladům a článkům. V podobné situaci jsem se ocitla už několikrát: když celý den píšu „pro chleba“, klesá motivace psát ještě ve volném čase. Mám soukromou teorii, že mám na den přidělený určitý počet písmenek – pokud je využiji v práci, nezbývá mi už na soukromé psaní; a když dlouho nepíšu nic, vždycky po nějaké době začnou samovolně někudy samy tryskat ven 🙂 A další hlavní důvod byl, že někdy od konce listopadu, kdy jsem s copywritingem pro e-shop pomalu končila, začaly stonat děti. Masivně. Prakticky byly doma skoro půl zimy, střídavě týden dva doma, týden dva ve školce, a vždycky to vyšlo tak, že jsem sotva zuřivě dohnala nejzásadnější resty v práci i v domácnosti, aby vzápětí začal někdo kašlat nebo horečkovat a já měla o zábavu vystaráno.
S nadějí tím pádem vyhlížím začínající jaro a slibuju, že se z letargie probere kromě přírody i blog 🙂