Kdo jsem
Jak název webu prozrazuje, jmenuji se Jana Brunclíková. Narodila jsem se hluboko v minulém tisíciletí, konkrétně v roce 1982 v Praze, kde žiji i dnes. Jsem vdaná a mám dvě děti – bum, to je dnes v životopise něco jako tabu. Ale nevidím důvod je schovávat a mlžit nad mezerami mezi zaměstnáními, smyslem této stránky je, abyste měli možnost poznat mě takovou, jaká jsem, s přínosy, které můžu svému budoucímu zaměstnavateli přinést, a k tomu patří i tenhle aspekt.
Čím se zabývám
Dělám ledacos, ale vždycky to má tak nebo onak spojitost se slovy, češtinou a komunikací. Byla jsem specialistkou interní i externí komunikace, redaktorkou, korektorkou, copywriterkou a také jsem se zabývala taxonomickým tříděním lokalizace vyhledávacích dotazů a stránek v Googlu – zase práce s jazykem, jenom tak trochu „zevnitř“. Ohledně způsobu, jakým pracuji – někomu vyhovuje kontinuální práce na dlouhodobých projektech a nesnáší vyrušování. Já jsem pravý opak a nejvíc mě baví na pozadí průběžných úkolů operativně zapracovávat připomínky a aktualizované požadavky. Dynamikou práce mi nejvíc seděla pozice agenturního copywritera, ale to je pochopitelně jen jedna z možností.
Jaké mám vzdělání
Jsem hrdá absolventka Gymnázia Nad Kavalírkou (2000) a oboru Kulturologie na Filozofické fakultě UK (2007). Téměř stejně jsem hrdá i na svá nedokončená studia bohemistiky, protože někdy člověk zkrátka nepozná, že nějaká cesta není ta pravá, dokud se po ní nevydá.
Co jsem dělala doposud
Moje poslední zaměstnání bylo Quality Evaluator češtiny a slovenštiny pro irskou centrálu Googlu. Tato práce byla na jedenáctiměsíční kontrakt od října 2011 do srpna 2012 a opouštěla jsem ji asi v šestém měsíci těhotenství. V prosinci 2012 se mi narodila dcera a v únoru 2015 syn. Moje původní představa byla, že na mateřskou půjdu jako zavedená pracovnice nějaké pražské firmy a se zaměstnavatelem budu celou dobu na nějaký krátký úvazek spolupracovat. V životě se ale bohužel vždy nepodaří naplnit všechny ideální scénáře, a tak mé pracovní závazky během rodičovské dovolené sestávaly z občasných korektur či copywriterských zakázek.
Co jsem dělala ještě dříve
Neboli, jak tenká může být hranice mezi loajálním zaměstnancem a job hopperem? Vždycky (a zase jsme u těch ideálů) jsem si o sobě myslela, že jsem takový ten japonský typ „u jednoho zaměstnavatele vydržím až do důchodu“. První práce po škole ale byla vyloženě překlenovací a v druhé jsem doufala, že vydržím – jenže šéfka, která mě nabírala, několik týdnů nato odešla a zbytek týmu byl na úplně jiné vlně. Třetí pokus byl konečně trochu lepší, ale po téměř roce korektorské práce jsem se chtěla posunout dál. Mohla bych pokračovat, ale nejsem si jistá, zda by se návštěvníci neuscrollovali k smrti – ráda svoje zaměstnanecké změny proberu osobně, ale mimo jiné zahrnovaly zrušení celého oddělení v mém druhém nejoblíbenějším zaměstnání (firemní blogger v AVG) a nástup do toho nejoblíbenějšího se překrýval s úspěšným pohovorem mého manžela do irského Googlu. Dřív jsem tomu říkala smůla, teď je to pro mě zkušenost, a i ty negativní jsou něčím užitečné.
Co mě baví
Takže koníčky. Pokud by to nebylo jasné doposud, baví mě psát (v šestnácti letech jsem dokonce po večerech asi za půl roku sesmolila román a pak to z čiré hrůzy už nikdy nezopakovala). Baví mě taky číst, což je jako položka „hobbies“ věc obvykle vycpávková a nicneříkající, ale myslím, že se svým goodreads score kolem 60 knih za rok mám nárok si ji uchovat. Do třetice nudných a nezáživných koníčků se ráda procházím v přírodě. Na střední škole jsem zpívala, programovala, sbírala minerály a každý týden si na nástěnce aktualizovala papírovou tabulku s pořadím fotbalové ligy, ale všechny tyhle zájmy bohužel odvál dospělácký život.
Chcete mě?
Ráda se s vámi sejdu a prodiskutujeme, čím bychom si mohli být navzájem prospěšní 🙂 vzhledem k tomu, že mám malé děti, hledám zatím pozici na poloviční až tříčtvrtinový úvazek. Počítám s dojížděním do kanceláře, ale možnost občasného homeoffice by mohla být pro obě strany užitečná. Napište mi na jana@brunclikova.cz a domluvíme se.